Rozmnožování

Spousta nezasvěcených si teď jistě řekne "co může být tak úchvatného na pavoučím sexu?", ale věřte mi, že z toho někdy má chovatel/ka lepší pocit, než z vlastního partnera/partnerky :) Ale dost bylo špatného humoru a vrhněme se k samé podstatě věci. I když vlastně ne tak úplně, protože bych tu měl rozebrat takový život pavouka od narození, přes dětství, dospívání, pubertu, dospělost, stáří až k smrti.

Narození a dětství

Pavoučí vývoj začíná v kokonu, do něhož samice naklade vajíčka (přáním každého chovatele samozřejmě je, aby byla vajíčka oplodněná). Pro samotnou snůšku není nutné páření, někdy se stává, že např. dobře živená samice vytvoří kokon, aniž by o samce jen chloupkem na noze zavadila. Po uplynutí inkubační doby samice kokon roztrhe a vypustí na svět mláďata ve stáří prvního svleku (1.instar). Tuto funkci většinou přebírá nedočkavý chovatel, který kokon chudince mamince odebere a zdůvodní si to tím, že by ho mohla pod vlivem jakéhokoliv podráždění sama zničit. (Bohužel se toto zdůvodnění zakládá na pravdě a takovýchto případů tady už byly spousty). Po dalších pár dnech se maličký pavouček svléká znovu a už konečně připomíná pavouka.

Dospívání a puberta

Koloběh potrava->svlékání->chvilkový růst->potrava bude našeho chovance doprovázet až do smrti. Fáze pavoučího dospívání může být různě dlouhá. Obecně to je od několika měsíců po několik dlouhých let. Intervaly mezi jednotlivými svlékáními jsou ovlivněny množstvím krmení, věkem pavouka, ročním obdobím, teplotou, vlhkostí. Opět by se dalo obecně říct, že normální je 14dní až Xlet. U dospělé samice samozřejmě nečekejte, ze se bude svlékat po dvou měsících (pokud to ovšem není Vaše žena, ale i v tomto případě je to relativní:). Stejně naivní je představa svlékání adultního samce. K tomuto sice ve vyjímečných případech také dochází, ale již je to označováno jak porucha, neboť dochází ke zničení bulbů a tím pádem k zmrzačení samce.

Dospělost

Dosažení pohlavní dospělosti je u všech zvířat důvod k oslavě (sice jsem u pavouků žádné bouřlivé pitky nezaznamenal, ale předpokládám, že z toho mají sami radost :). Pro chovatele je důležité ještě před adultním svlékáním vědět, jakého pohlaví jsou jeho chovanci, aby jim případně mohl zajistit partnera a zasloužit se o udržení druhu. Určování pohlaví ještě před dosažením pohlavní dospělosti je možné zkoumáním čerstvých svleček pavouků. Jedná se o oblast mezi prvním párem plic, kde se nachází tzv. spermatéky. Porovnání samčích a samičích spermaték jednotlivých druhů - viz popisy.

Pohlavní dospělost pro samici není žádná velká změna - nemenstruuje, malovat se taky nemusí, šatník ji taky neznepokojuje. Naprostá bomba to je však pro samce - na koncích makadel se mu objeví tzv. bulby a na třetím článku prvního páru končetin tzv. tibiální háky. Tyto tibiální háky, sloužící k uchopení samice při samotném páření, však nemají všechny druhy sklípkanů. Nenajdeme je u většiny Asijských druhů, ani u některých druhů Afrických. Nemá je ani největší sklípkan světa - Theraphosa blondii.

Stáří a smrt

Tak jsme se dostali až k závěru pavoukova života. Jak již bylo řečeno, dosažením pohlavní dospělosti se toho v životě samice moc nezmění, ovšem u samce nastupuje krátké období hektické honby za partnerkou a naplněním životního údělu (ne, mytí nádobí to není). Dospělí samci totiž žijí většinou maximálně dalších šest měsíců až rok a půl. V případě setkání se samicí se šance na rychlý odchod do věčných lovišť podstatně zvyšuje, protože u řady druhů je po páření běžný kanibalismus.

S nastupujícím stářím se u pavouků setkáváme se stejnými pochody jako u lidí - neschopnost udržet sebe sama v čistotě, neschopnost uklidit si doma, stařecký třes, pomalé a nejisté pohyby, apatie, nechuť k jídlu, nechuť k dílu atp. Celý tento proces ztráty důstojnosti končí pro pavouka (ostatně i pro člověka) vysvobozením - smrtí. Pavouci na rozdíl od lidí umírají bez zbytečných gest a myšlenkových výlevů (těch se u nich ale nedočkáme asi nikdy) a to pouze s nohama staženýma pod tělo.

Rozmnožování - "pavoučí sex"

Základním předpokladem úspěšného páření je fyzická blízkost dvou dospělých pavouků stejného druhu (přirozeně že opačného pohlaví, nemluvíme tu přece o žížalách), určitá dávka vzájemných sympatií, vhodné prostředí a klid. Velice časté jsou pře, zda dávat samce do terária k samici či naopak, ale logická úvaha, která tento postup podporuje, je následující: ve volné přírodě samci po dosažení pohlavní dospělosti opouští svá obydlí a vydávají se pátrat po samicích, které zatím sedí doma a čekají, až si pro ně někdo přijde.

Samotné páření může mít velice rozdílný průběh. U některých druhů je to od začátku boj o život, kdy jen tak mezi řečí samec samici oplodní. Někdy je to pohodová akce, bez jakýchkoliv známek násilí. Jsou případy, kdy k onomu okamžiku dojde doslova po pětiminutové známosti (např. Brachypelma albopilosum), ale např. u rodu Poecilotheria může fáze námluv trvat i půl roku.

Po umístění do terária samec většinou chvíli zůstává v klidu a vyčkává, co se bude dít. Pokud je klid, začíná opatrně prozkoumávat okolí a zjišťovat, kam se to vlastně dostal a kdo je pánem domu. Pokud mu jeho citlivé chloupky a instinkt řeknou, že tam bydlí dospělá samice stejného druhu, většinou začne třást končetinami, případně makadly jemně klepat do podkladu a tím samici oznamovat svou přítomnost. Běžné jsou i drnčivé zvuky vydávané pomocí stridulačních plošek. Až si samec dodá dost odvahy a přesvědčí se, že ona samice je opravdu dospělá a svolná k páření, troufne si k ní velice opatrně přiblížit, případně ji jakoby jemně hladí po těle a uklidňuje ji.

Samotné páření probíhá tak, že samec samici pomocí tibiálních háků zachycených za její chelicery nadzvedne natolik, že se svými bulby dostane k jejím spermatékám a oplodní ji. Poté se většinou snaží svou pozici bez výraznějších projevů opustit a zachránit si tak život. U druhů. které tibiálními háky nedisponují, se samice zvedá sama a pouze se opírá o samcovy nohy.

V průběhu páření mohou být některé druhy velice ostražité a na sebemenší vyrušení reagovat podrážděně, což může vést k napadení kterékoliv zúčastněné strany, včetně chovatele. Naopak některé normálně extrémně agresivní druhy, např. Theraphosa blondi, mohou být při páření naprosto klidné.